Obchodní jméno z právního pohledu

Jméno pro vaši firmu

… aneb, není jméno jako jméno !
 
V tomto příspěvku si projdeme, co se skrývá pod pojmem „obchodní f i r m a“ a jak jej správně zvolit pro následné vybudování značky.
 
Začněme menším historickým exkursem.
 
Zásadní změnu přinesla po tzv. sametové revoluci do právní úpravy „firemního práva“ druhá velká novela obchodního zákoníku, přijatá dne 14. září 1999 pod číslem 370/2000 Sb., účinná dnem 1. 1. 2001, která se navrátila k tradičnímu pojmu „firma“.
 
V rámci srovnávacího výkladu je nutno nejprve analyzovat pojem „obchodní jméno“. Tento fenomén byl součástí českého obchodního práva toliko po krátké období let 1992 – 2000, tedy do výše citované novely obchodního zákoníku. Je skutečností, že mnoho, zejména drobných, živnostníků, ani po tolika letech fungování obchodního jména, řádně nepochopilo jeho podstatu. V praxi se i při právních jednáních používala starší terminologie, operující s pojmem „firma“. Docházelo tak i k mnoha zmatečným situacím, kdy drobný živnostník nabízel běžnému občanovi své služby, tvrdíce mu, že má „firmu“, která vše vyřídí. Občan, leckdy v omylu, domnívaje se, že živnostník je snad i reprezentantem jakési neznámé velké firmy s desítkami kvalifikovaných zaměstnanců (a.s., s.r.o. apod.), s tímto uzavřel smlouvu o dílo s cenou předmětu plnění přesahující třebas milión korun a následně s údivem zjistil, že firma je pouze jedna fyzická osoba s jedním stavebním kolečkem a oprýskanou míchačkou.
 
Co tedy bylo podstatou onoho obchodního jména?
Obchodní jméno sloužilo ryze a výlučně k obchodnímu styku mezi podnikateli. V jiných právních vztazích nesmělo být zásadně používáno (např. v právu trestním, správním apod.). Jistě čtenář sám posoudí absurdnost situace, kdyby byl za trestný čin podvodu dle  trestního zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v délce pěti let „Zedník Jan Vomáčka ze Spyty“ - což je obchodní jméno podnikatele Jana Vomáčky. Soudní judikatura po dílčím tápání jasně konstatovala, že žalobcem (rozuměj i žalovaným) může být toliko fyzická osoba, kterou nutno označit dle požadavků občanského soudního řádu i řádu správního vždy a prioritně jménem a příjmením. Tedy Jan Vomáčka.
Jistě není na škodu, pokud žalobní návrh dále obsahuje poznámku typu „podnikající pod obchodním jménem (nyní firmou) Zedník Jan Vomáčka ze Spyty“.
Pokud by účastník řízení i přes manudukční, neboli poučovací činnost soudu vedl spor proti obchodnímu jménu – tedy firmě, bylo by nutno žalobu zamítnout, neboť nemůže být účastníkem občanského soudního řízení obchodní jméno - firma jakožto tzv. právní non subjekt – neboli nesubjekt.
 
Stejná praxe převážila i na katastrálních úřadech, které důsledně vyžadují identifikaci účastníka - fyzické osoby - jménem a příjmením, nikoliv obchodním jménem – nyní firmou.
 
Obchodní jméno fyzické osoby mohlo mít zásadně dvě varianty. Jednou z nich bylo strohé uvedení jména a příjmení. Ovšem čeští podnikatelé, po roce 1989 často trpící pocitem české malosti, velice často využívali a využívají možnost připojit za jméno a příjmení tzv. dodatek, nejčastěji fantazijní.
 
Většina právních názorů se kloní k tomu, že dodatek může být uveden i před jménem a příjmením. Logiku tohoto výkladu nechápu, jednou z prioritních výkladových metod zákona je tzv. jazykový výklad a nemusím snad objasňovat, co v českém jazyce znamená slovo „dodatek“. Pokud by racionální zákonodárce hodlal umožnit používání dodatku i před jménem, jistě by pro to našel náležité jazykové instrumentárium.
 
Dodatky byly přípustné ve třech formách:

1. tzv. osobní (např. akademické tituly, pojmy „starší“, „mladší“, „junior“ apod.). K tomu se poznamenává, že dodatek „doktor“ již podle prvorepublikové judikatury lze připustit jen tehdy, nabyla-li ho osoba na některé tuzemské vysoké škole nebo jí byl tento titul, dosažený v cizině, nostrifikován (uznán) podle českého práva. Maně si zde vzpomeneme na několik českých lžidoktorů.
2. odlišující druh podnikání (např. „topenář“, „zámečnictví“, „hostinec U růže“ apod.)
3. fantazijní, typu  Ferda Mravenec, Bahamy atd.

 
Vyloučeny byly dodatky hanlivé, urážející, xenofobní a rasistické. Z doslechu vím o případu, kdy živnostenský úřad odmítl v roce 1999 zapsat podnikateli dodatek „tunely“. V roce 1991 by jistě takový dodatek byl zapsán bez problémů, ovšem po očistné kúře, kterou nám poskytly naše bankovní domy, lze postoj živnostenského úřadu pochopit, zejména za situace, kdy živnostník nehodlá razit žádné štoly a pouze po sázce zkoušel ostražitost byrokrata.
 
Při všech úkonech, ke kterým docházelo v režimu obchodního zákoníku (objednávky, faktury, obchodní smlouvy), byl podnikatel oprávněn a současně povinen používat své obchodní jméno, tak jak je měl zapsáno v živnostenském oprávnění nebo v obchodním rejstříku.
 
Obchodním jménem všech českých typů obchodních společností, tedy akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, byl název, pod kterým byly zapsány v obchodním rejstříku. Nedílnou součástí jejich obchodního jména byl i povinný dodatek, rozlišující jejich právní formu (a.s.). V teorii byl rozlišován tzv. kmen obchodního jména - „GAMA“ a povinný dodatek - „s.r.o.“. Všichni podnikatelé byly povinni používat obchodní jméno přesně tak, jak znělo. Soudní praxe však zásadně odmítala poukazy žalovaných na skutečnost, že žalobce má v obchodním rejstříku zapsán povinný dodatek ve formě a.s., avšak na žalobě je uváděn dodatek akc. spol. Jistě si můžeme domyslet desítky možných mutací této jednoduché námitky žalovaného. Soudy v takových případech poučují účastníky o nutnosti upřesnit označení účastníků soudního řízení, aniž by v takovéto dílčí nepřesnosti shledávaly důvod pro zamítnutí žaloby.
 
Obchodní jméno nesmělo být zaměnitelné s obchodním jménem jiného podnikatele. U právnických osob postačilo k odlišení uvedení jiného sídla, pokud osoby nepodnikaly ve stejném nebo zaměnitelném oboru při hospodářské soutěži. U osob fyzických postačilo k odlišení uvedení jiného místa podnikání.
 
Kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním obchodního jména, může se proti rušiteli domáhat tzv. zdržovací žalobou, aby se závadného jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřenou satisfakci (z latinských slov „satis“ - dosti a „facere“ - konat, činit), která může být poskytnuta i v penězích. Tím není dotčen nárok na náhradu způsobené škody. Soud může přiznat úspěšnému žalobci v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady neúspěšného účastníka sporu a přitom určit i rozsah, formu a způsob zveřejnění. Obecně se uplatňuje tzv. právo priority - přednosti.
 
… a jak to je nyní v současnosti ?
To, co bylo uvedeno výše, je mutatis mutandi z valné části použitelné i pro firemní právo, upravené nyní zejména v občanském zákoníku (po 1.1.2014).
 
Občanský zákoník tedy již nepoužívá pojem „obchodní jméno“ a po několika letech opouští i kratší pojem „firma“, který je nahrazen bez logického důvodu pojmem „obchodní firma“ .Pojem „firma“ má stoletou tradici i v sousedících zemích s vyspělejší ekonomikou. Právní úpravu nalezneme v ust. § 422 a násl. občanského zákoníku, citujme: