Ten, kdo má práva a povinnosti, ten je právní osobností.
Ten, kdo se narodí, je právní osobností. Dojde-li k založení společnosti, jde o právní osobnost. Ti všichni mají práva a povinnosti, podobně jako do konce roku 2013, kdy byla právní osobností definována tzv. způsobilost k právním úkonům.
Jde-li o věc, zvíře, umělecký předmět, památku nejde o právní osobnost, protože tou může být opravdu jen osoba fyzická nebo právnická.
Právní osobnost zaniká:
-
smrtí;
-
prohlášením člověka za mrtvého;
-
výmazem z veřejného rejstříku.
Nenarozené dítě není právní osobností, ale v okamžiku narození se právní osobností stává. Přesto má jako nenarozené svá práva, a je-li to v zájmu, tak je možné jej považovat za narozené. Takovým právem v zájmu nenarozeného dítěte je například dědit, ovšem jen v případech pozitivních (nenarozený nemůže dědit dluhy), domáhat se náhrady škody na zdraví nebo majetku či výživném.
Smlouvy uzavřené ve prospěch nenarozeného dítěte jsou platné, pouze splňují-li podmínku zájmů dítěte jdoucích k jeho prospěchu. V opačném případě bude možné jejich zneplatnění od prvopočátku.