Přihláška pohledávky z titulu práva na vrácení nájemného v insolvenčním řízení

V nedávné době bylo publikováno významné usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 2015 sp.zn. 29 NS ČR 49/2013. Autorem judikátu se zdá býti proslavený soudce z oblasti insolvencí, pan JUDr. Krčmář, což dovozujeme z precizní a často archaické češtiny, užité v textu judikátu.
 
Pokusme se extrahovat z judikátu jeho tzv. právní větu: Pohledávku z titulu práva na vrácení nájemného nebo jiné úhrady zaplacené předem (například kauce) může věřitel (nájemce) přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (pronajímatele) již od zahájení insolvenčního řízení, nejpozději však do skončení propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku. Taková pohledávka se přihlašuje jako vázaná na splnění odkládací podmínky (viz ust. § 256 odst. 3 insolvenčního zákona), která spočívá v tom, že budoucí insolvenční správce vypoví nájemní smlouvu po prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Pokud bude taková pohledávka přihlášena později, v insolvenčním řízení se k ní nepřihlíží.
 
Pikantní je, že předmětem přihlášky věřitele, kterým – jak lze vyčíst – bylo jakési s.r.o. byla pohledávka ve výši přesahující 62 milionů Kč. Její podstatou bylo nájemné zaplacené předem, obdobně by se kauza jistě chovala i v případě tzv. kauce. Pohledávka věřitele byla insolvenčním soudem totálně odmítnuta, takže přes 60 milionů je patrně „v pánu“.
 
Zkusme si projít časový sled kauzy a vyvodit určité poučení. Je patrně obecně známo, že přihlášku pohledávky může věřitel podat již od samého zahájení insolvenčního řízení, kdy o úpadku a způsobu jeho řešení ještě nemusí být ani slechu. Redakce – která je složena z extrémně opatrných osob – doporučuje obecně podávat přihlášku pohledávky zpravidla již ihned po zahájení insolvenčního řízení a v insolvenčním rejstříku tak často věřitel obsadí první místo.
 
Dalším stádiem v insolvenčním řízení je rozhodnutí o úpadku. Zpravidla bývá spojeno i s rozhodnutím o způsobu jeho řešení, nejčastěji konkursem, méně často reorganizací apod. V tomto rozhodnutí o úpadku již je stanovena „ostrá“, propadná lhůta k podání přihlášek pohledávek, v praxi zpravidla dva měsíce. V dané kauze se tak stalo obdobně, ale až po dalších šesti měsících od rozhodnutí o úpadku došlo usnesením soudu k prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Následně insolvenční správce vypověděl nájemní smlouvu, využiv možnosti uvedené v ust. § 256 insolvenčního zákona, a teprve v reakci na výpověď nájemní smlouvy podal nájemce u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky. Brutálně však narazil. Soud odmítl jeho argumenty typu, že „dříve přihlašovat nemohli, neboť ještě neměli klasickou pohledávku z titulu práva na vrácení nájemného“. Poukázal zejména na ust. § 256 odst. 3 insolvenčního zákona – citujeme „Právo na nájemné nebo jinou úhradu za dobu před prohlášením konkursu může druhý účastník smlouvy uplatnit pouze přihláškou pohledávky. Totéž platí, jde-li o nájemné nebo jinou úhradu zaplacenou předem; tuto pohledávku je nutné přihlásit jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky.“
 
To věřitel – přihlašovatel pohledávky – opomenul, prekluzivní lhůty k podání přihlášky pohledávky v mezidobí uplynuly a věřitel je tak chudší o částku přesahující 60 milionů Kč.  Těžko vyřknout závěrečný ortel, zda viník byl pouze nedbalý věřitel, nebo je na vině i komplikovaná a nepřehledná právní úprava. Spíše se kloníme k první tezi, neboť pokud mi někde „visí“ pohledávka (byť potencionální) ve výši přes 60 milionů, měl bych asi provést okamžitě důkladné právní analýzy, jinak lze na mně uplatnit klasickou latinskou výtku „vigilantibus iura scripta sunt“" (právo přeje bdělým; nechť každý si střeží svá práva). Věru, smutný příběh…
 
Redakce