Vztah zákoníku práce a nového občanského zákoníku (NOZ) po 1. 1. 2014
Pokud se týká vztahu těchto dvou důležitých soukromoprávních kodexů, nedojde po datu 1. 1. 2014, kdy nabyde účinnosti nový občanský zákoník, prakticky k žádným principiálním změnám. Již několik let je totiž zákoník práce chápán jako zákon speciální (lex specialis) vůči obecnému zákonu (lex generalis), kterým je občanský zákoník. Dané řešení se podobá například vztahu NOZ a zákona o obchodních korporacích. Má však svá určitá specifika, například v otázce náhrady škody. Intuitivně by nás napadlo, že náhrada škody je obecnou právní kategorií, budeme tedy aplikovat příslušná ustanovení NOZ… Pro podnikatele to bude platit jistě beze zbytku. Ovšem škoda z titulu pracovněprávního vztahu má i nadále, byť je to možná nelogické, svoji samostatnou, lehce duplicitní, úpravu v zákoníku práce.
Ukažme si vztah zákoníku práce a NOZ na dvou příkladech:
-
vzájemné započtení pohledávek mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se bude řídit výlučně NOZ, tedy zákonem obecným, neb zákon speciální (= zákoník práce) termín „započtení“ vůbec nezná a dané řešení je zcela v duchu filosofie již výše nastíněné.
-
Výpověď smluvního vztahu – pracovního poměru : výpověď jako klasický způsob zániku závazkového vztahu jistě upravuje i NOZ. Pracovní poměr má však dle některých teoretiků svá specifika – zmiňme zvýšenou právní ochranu slabšího účastníka smluvního vztahu (zaměstnance). Proto zákoník práce upravuje zcela samostatně problematiku skončení pracovního poměru výpovědí, lhostejno pak z čí iniciativy. V takových případech se právní úprava výpovědi dle NOZ nepoužije vůbec, ani podpůrně.